Gustav Klimt (1862-1918) byl rakouský malíř žijící převážně ve Vídni. Výrazné kreslířské nadání projevoval již jako malý a ve čtrnácti letech úspěšně absolvoval přijímací zkoušku na Kunstgewerbeschule, vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu. Zároveň studoval malířství v ateliéru Ferdinanda Laufbergera a po jeho smrti pokračoval u profesora Bergera. Pro liberecké divadlo vytvořil dodnes sloužící malovanou oponu. Měl vlivné postavení v umění monarchie a byl oblíbeným portrétistou vídeňské společnosti. Patří mu klíčové postavení v rakouských dějinách umění.
Klimtovo dílo je kombinací symbolismu a byzantských rysů, které vytvářejí podtón jeho secesnímu stylu. Klimtovy obrazy mají zvláštní, až úzkostnou atmosféru, často zobrazují freudovskou myšlenku o erotice přítomné v každém lidském pohybu a konání. Maluje dvourozměrně, intenzivními barvami a přitom velice jemně a s vytříbenou důstojností.
Polibek je patrně jeho nejznámější obraz, vrcholné dílo jeho tzv. zlatého období. Klimt jej namaloval mezi lety 1907 a 1908. Krátce před tím namaloval tři stropní malby na vídeňské univerzitě, které kvůli erotickému námětu vyvolaly skandál, zato Polibek přijala veřejnost i kritika s nadšením. Jako většina Klimtových děl i Polibek stojí na rozhraní symbolismu a secese . Zlatou barvu Klimt objevil při návštěvě italské Raveny , kde ho fascinovaly byzantské mozaiky v bazilice San Vitale a v dalších kostelech ze 6.–7. století. Také ho mohly inspirovat středověké deskové obrazy a knižní iluminace se zlatým pozadím. Spirálovité vzory na šatech ženy na obraze mají snad evokovat pravěké umění.
Obraz visí v galerii Belvedere ve Vídni, Rakousko.
